Nejméně se smrti bojí ti, jejihž život má největší cenu.

4. kapitola (cč)

10. března 2010 v 20:10 | Lilian |  Cesta časem
tak, po dlouhé odmlce jsem zase tu. čekala jsem, že alespoň napíšete koment k tomu, jestli mám skončit nebo ne, ale nedočkala jsem se.
taky se strašně omlouvám, že ta kapča je trašně krátká, ale momentálně dfelší dobu nic nečekejtu, k povídkám mě nějak oputila můza a u konce, nevim jak pokračovat, čili jak načít novou kapitolu, takže jestli budete mít nápady, tak směle do toho, ráda si je přečtu :)



4. kapitola
No, kdybych měla zhodnotit dnešní den, tak byl docela v poho, jenom v lektaverch jsem způsobila menší výbuch, Snape z toho nebyl moc nadšenej. Je půl třetí a ona nikde. Já se na ni asi půjdu podívat do věže. "Ahoj!" ozve se za mnou. Já se rychle otočím a "ježíš, nelekej mě. Kde si byla, máš menší zpoždění." "Těch pár sekund?" "No tak dobrá. Ale nebylo to pár sekund, ale stodvacet sekund, což dohradmdy dělá dvě minuty." "No hej! To není fér!" obvinila mě s hraným zkroušením. "Život není fér." Pokrčím rameny. "Tak pojď." Hodím hlavou na dveře knihovny. "Abys věděla, co přesně hledám, tak je to jakákoliv zmínka o zakladatelích, jasan?" "Má to něco společnýho s tvým životem?" "Víc než si myslíš." Přikývnu a dáme se do hledání. Za nějakou tu dobu jsme nakupily pár knížek a daly se do čtení. Skoro všechny byli z dějin, ale našly se i jinačí, většinou o nich byli jenom zmínky. Začetla jsem se tak, že jsem přestala vnímat okolí. Ze zažrání mě vytrhla až Lily, která mi vzala knihu. "Co to?" začala jsem se rozhlížet a hledat svoji knihu. "Tak už vnímáš?" zeptá se mě. "Jo." Řeknu s mírně nakvašeným výrazem. "To je dobře. Já, sem, chtěla jsem vědět, proč to vlastně hledáme." vysoukala ze sebe. "Ach jo." povzdychnu si, vezmu knihy a jdu si je půjčit, protože dnes momentálně nedočtu ani jednu. "Tak pojď." Pokynu ji hlavou, aby mě následovala. Vejdu do komnaty (nejvyšší potřeby) a knížky si položím na stolek. "Co je za těmi dveřmi?" zeptá se. "To se dozvíš za chvilku." řeknu a pomyslím, že bych chtěla můj rodokmen a se zájmem si ho prohlížím. Jak tak koukám, mamka měla kromě mě a Helen ještě ještě kluka. A já ho nepoznala. Nahlas si povzdechnu. Podám Lily rodokmen a nechám ji, aby si ho pořádně pročetla. Když od něj vzhlédla, tak na mě vykulila oči. "Ty jsi dcera Roweny z Havraspáru?" ptá se udiveně. "Teď můžeš jít do těch dveří." Začnu se usmívat a sleduju, jak vchází do pokoje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama