Nejméně se smrti bojí ti, jejihž život má největší cenu.

Jinýma očima

11. ledna 2010 v 21:04 | Lilian |  Jednorázovky
tak vážení, máte tu čest (nebo spíš neštěstí) přečíst si moji historicky první jednorázovku. můžu vám říct, že je to příšerný a já s tím vůbec nejsem spokojená. no co, budu to hold muset vypilovat stejně jako kapitolovky. navíc jsem ji sesmolila teď, tak tam určitě budou nějaký chyby a nemám náladu to opravovat. tak si i užijte!


Jinýma očima
Být či nebýt, takovou otázku si pokládám už dlouho. Žít či nežít? Milovat či nemilovat? Život je složitá hra různých pavučinek citů, pocitů a myšlenek. Jak se z ní vymotat? To zřejmě nikdo neví. Co proti tomu dělat? Nic. Někteří, jako jsem já nemají daleko k sebevraždě. A kvůli čemu? Nemilující rodina, zkažené dětství, zrada přátel a velké lásky - Johna. To kvůli nim tak trpím. Mám to ukončit, nemám… proč? Proč tohle všechno? Tolik neštěstí a nespravedlnosti. Proč. Tohle jediné slovo, tahle jediná otázka, vám dokáže převrátit život na ruby. Proč takhle filozofuju? Nemám co jiného dělat. Rodiče se zase někam zdejchli, Shakespeara mám přečtenýho několikrát a různé moderní vymoženosti se u nás nevedou. Přátele, se kterými bych mohla ven už taky nejsou. Tímhle divným přemýšlením zabiju celý den, než upadnu do náruče spánku. Další dny to jde stále stejně. Má vůbec cen žít takvým životem? Zvednu se, teple se obléknu a jdu ven, co kdyby se stal zázrak? Zázrak, ten čekám hodně dlouho a ještě se neobjevil. Procházím zasněženou krajinou a je mi dobře, snad nejlíp v životě. Tyhle procházky bych měla dělat častěji. Uklidňující efekt, teda ne efekt, skutečnost, zaručen. Zhluboka se nadechnu. Nádhera, tohle mě nikdy nepřestane fascinovat. Příroda dělá divy, a já jim nemůžu přijít na kloub. To taky není určeno chápání člověka, on může porozumět jenom tomu, co má dovoleno, a to je už i tak dost. Lehnu si do sněhu, zavřu oči a představuji si ideální život. Milující rodiče, pár kamarádů na život a na smrt kterým můžu důvěřovat a kluka. Hezkého, svalnatého, no, to ani ne, ale aby měl dobré srdce a miloval mě tak jako já jeho. Radši už půjdu domů, nebo mě zase budou buzerovat, oni o nějaké problémy přece nestojí, že? Když jdu po hlavní silnici u nás ve vesničce, objeví se tam asi dvacet lidí v divných černých kostýmech s maskami úplně vystřižených z Harryho Pottera. Za mnou se objeví taky nějaký ten počet lidiček, ale nejsou v takovém úboru jako ti první. Se zájmem si prohlížím jednoho, co vedl tu druhou skupinu. Byl svalnatý, uhlově černé vlasy mu trčely do všech stran a taky si mě prohlížel nádhernýma, smaragdovýma očima. Na čele se mu rýsovala jizva ve tvaru blesku… blesku? Počkat počkat, tady něco nehraje. Zmteně těkám očima z jedné skupinky na druhou a čekám, co udělají. "Vzdejte se, stejně nemáte šanci!" vykřikl jeden z těch maskovaných. "Proč myslíš?" zeptal se na oplátku Harry, podle popisu Rowlingové to sedí na něho, tak proč se toho nedržet? Někdo mě čapl za ruku a dal mi něco ke krku. "Protože jestli to neuděláte, tak ji zabiju." Řekl ten maskovaný. "Hele, já vám rukojmí dělat nebudu, to se teda šeredně mýlíte." Řeknu jim a založím si trucovitě ruce. "Ale, slečinka se nebojí?" "Slečinka usoudila, že mít strach z nějakejch maskovanejch oblud není na místě. A kostými z Harryho Pottera jsou trapný." odseknu. "Slečinka je mudlák?" zeptal se posměšně ten, co mě držel. "Panebože, co jsem komu udělala? Že já se vám pletu mezi ty vaše fanatický nebo fanouškovský spory vůbec pletu." povzdechla jsem si, kopla ho mezi nohy a tím co na mě mířil jsem mu vytrhla z ruky. Na bojový sporty jsem sice nedělala, ale něco z televize snad zvládnu, ne? "Mudlák, který ti utekl a vzal klacek!" ten klacek jsem zlamila a zahodila. "Ty, ty…!" soptil a nenacházel slova. "Simone Potterová, těší mě." Ušklíbnu se. Všichni zkameněli. To je dneska divnej den a hlavně divný lidi. "Jak, jak si to říkala?" téměř vykoktal Harry. "Simone Potterová. A když budete tak laskavi, tak já půjdu domu, už i tak mě čeká pěkná buzerace." "Ne, ne slečinko, vy tu budete tady a hezky dělat rukojmí, nebo jak jste to nazvala. Zvlášť, když jste Potterova dcera." "Ha ha, dobře jsm se pobavila. Ale teď vám musím vysvětlit, že Harry Potter je jen pohádka kterou si vymyslela Joane Rowlingová a jestli ji berete vážně, tak je to jenom vaše chyba. A jestli si hrajete ne Smrtijedy a Fénixův řád, tak se vám do toho plést nebudu, jenom mě do těch dětinskejch her netahejte." "Tak tos přehnala děvenko. Avada Kedavra!" Zelený paprsek bylo to poslední, co jsem registrovala. Takže Harry Potter je skutečný?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 lilyevans-and-marauders lilyevans-and-marauders | Web | 24. června 2012 v 16:51 | Reagovat

Náhodou! Je to krásný!!!! Týjo! Kdyby se tohle stalo mně, asi se zblázním štětím!!!! I LOVE HP 4EVER!!!!!!!! Jo a ve Joanne se píše se dvěma N. A zlomila smrtijedovi hůlku! Hustě ona!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama