Nejméně se smrti bojí ti, jejihž život má největší cenu.

3. kapitola 1. část

10. ledna 2010 v 19:08 | Lilian |  Střelená dvojčata
no, jelikož nemám náladu přepisovat stánku a čtvrt, tak vám dám to, co jsem zatím napsala. čekejte, že druhá část bude na 90% kratší. může se stát, že bude stejně dlouhá a nevím, kdy přibude. Taky to jak tak koukám bude tučně, protože mě to vůbec nepuslouchá. odklikávám, že to tučně nechci mít, ale ono ne, bude to dělat problémy a neposlouchat. no tak zase na neurčito pa! Lilian


3. kapitola 1.část
"Brej den!" pozdravila hlasitě Rin. "Dobrý den slečno. Mohu vám nějak pomoci?" "Ráda bych se stala učitelkou, profesore." Odpověděla a posadila se do nabízeného křesla. "Nejste na učení moc mladá?" "Jsem, ale zkušeností mám víc, než leckterý bystrozor." Připustila. "A vaše NKÚ s OVCEmi?" optal se. Rin se kousla do rtu. Na tohle zapoměla. "Já nechodila do školy. Ale chtěla bych učit to, co mi jde nejlíp." "A co vám jde nejlépe?" zopakoval a v očích mu hrály jiskřičky pobavení. "Kouzlení bez hůlky a bojové sporty." "A které z toho chcete učit?" "Obojí, akorát, že by ty sporty byli nepovinné. A oboje od prvního ročníku." "To by šlo. Ale, na jedno se vás musím zeptat. Zvládnou ty malé děti tak náročnou magii, jako je bezhůlková?" "Já je nebudu učit kouzla, u prvních a druhých ročníků by to bylo vlastně jakési uvolnění magie a energie, kdyby se později rozhodli můj předmět studovat, tak to ochrana nedovolí těm, kteří nejsou dostatečně silný. Takže se nemusíte bát. A pane řediteli?" "Ano?" "Já, kdyby se mi nelíbila výuka obrany proti černé magii, můžu si studenty, které učím převzít já a aspoň je ušetřit." "Samozřejmě." "A kdo tu obranu bude učit? Já jenom, abych si přpravila plán, kdyby něco, protože si o tom člověku zjistím všechno co se dá." "Ministrstvo mi vybere Dolores Umbredgiovou, pokud někoho nenajdu."
"Máte na mysli tamtu ropuchu Umredgieovou?" zděsila se Rin. "Ropuchu?" zeptal se Brumbál a jiskřičky pobavení ještě zesílili. "Tak to abych si ten plán začala připravovat." "Ano, myslím, že učit můžete. A vaše jméno?" "Jéjej. Omlouvám se. Sabrina Sendersová." "Se svou sestrou chcete vstoupit do Řádu, nemám pravdu?" "Máte. Měla bych ještě dvě takový prosbičky." "A jaké?" "Tak první. Neříkal byste nikomu o mém kouzlení? Ani studentům, ani učitelům, prostě nikomu. nějakej studentíček Zmiozelu nebo popřípadně jiné koleje to napíše svému papánkovi, papánek je Smrtijed, a Smrtijedi si nenechaj ujít jedinou příležitost, aby si u svého pána šplhli a bude po nás, žádná výhoda na naší straně. A to by byl málér. A velkej, chápete? Proto to budete vědět jenom vy, já, sestra a žáci, které budu učit. Je to hodně náročné a ten, kdo nemá dostatečně silnou magii nebo se s tím nenarodil, a kdo se s tím narodil, bude potřebovat pomct svou magii zvládnout. A to druhé. Já jenom jestli byste mě a mím studenty dal předčasné rušení všech zákazů a příkazý, které ta ropucha vydá. A to že určitě." "Samozřejmě, vaše přání akceptuji. Jenom by mě zajímalo, kdo se narodil s tak mocným darem. Můžu to vědět?" Rin chvíli váhala, ale nakonec mu to řekla. "Já, ségra a Harry, který se to dozví. Jestli je na světě ještě někdo další, tak to fakt nevím. Magie se projevuje tak kolem patnácti let, proto nastupuji teď, abych mu pomohla a ostatní se taky můžou bránit jinak. Tak, jestli je to všechno, půjdu." zvedla se z křesla. "V sobotu se se svou stavte. Budete oficiálně přijaty do Řádu." "Stavíme, nashle." "Nashledanou." slyšela ještě Rin, než zavřela dveře. 'Tak to bychom měli.' pomyslela si. Jak tak zadumaně šla po chodbách a nedávala pozor na cestu, do někoho na rohu narazila. Skončila na zemi a když se koukla na horu, do koho že to vrazila, "Malfoyi?" vytáhla obočí a stoupla si. "Jak se má Voldie?" "Kdo jste, že vyslovujete to jméno?" zkoumavě na ni pohlédl. "Sabrina Sandersová. Ta, která vám utekla, ta, která vám vyhodila půlku, no půlku, spíš skoro celý hrad do vzduchu a nová členka Fénixova Řádu." "Ta holka měla blond vlasy." podotkl a podzřívavě si ji měřil. "Asi vám zapoměla říct jednu věc." "A jakou?" zeptal se a sledoval, jak se Rin přeměňuje ze své oblíbené podoby - černé vlasy po pás a modré oči (obrázek v galerii č.5) - do podoby, kterou měla, když utekla z hradu - špinavě blond vlasy, tmavé a světle hnědé oči (obrázek v galerii č.4). "Tuhle." Řekla prostě, když se přeměnila. "Ty!" sykl temně. Přeměnila se zpátky. "Co já?" zeptala se s rozverným úsměvem, otočila se a začala zdrhat. Zastavila se až v sedmém patře. Tam se opřela o zeď, aby se vydýchala. Když se vydýchala, začala přecházet sem a tam a horečnatě přmýšlet. 'Jak se krucinál dostanu ven? Malfoy je dole a nejspáš jde za Brumbálem. A najde mě tu. Kurva!' přecházela, přecházela, přmýšlela, přemýšlela. Najedou se zastavila a plácla se do čela. 'Jsem já to ale nána pitomá.' prolítlo jí hlavou a přemístila se (holky se nepřemisťují normálně. Jejich přemístění nevydává žádný zvuk. Je to jako když najednou zmizíte. Taky u něj není typický pocit protahování gumovou hadicí). Ani si nevšimla dveří, které se objevili a po jejím 'odchodu' zase zmizeli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama