Nejméně se smrti bojí ti, jejihž život má největší cenu.

2. kapitola

7. prosince 2009 v 20:24 | Lilian |  Střelená dvojčata
tak, dalšía kapitola k dvojčatům. asi si říkáte, jestli nejsem blázen když jsem ji pozastavila. no, jjá ji jenom nechtěla přepisovat a těch povídek mám na papíře víc, jenom nejsou tady. zajímavý je, že jenom nechci přepisovat ostatní, ale u týhle mě popohání myšlenka, kterou bych chtěla co nejdřív napsat. jinak, podívejte se do zkratek, všimla jsem si, že mi tam něco chybí. takže si ji užijte.

2. kapitola

"Co tu dělali Smrtijedi?" "Víte jak jsem vás ptala, jestli věříte, že se Voldie vrátil?" zeptala se Rin doktora a ignorovala trhnutí přítomných. "Ano, pamatuju." "Tak od něho jsem zdrhla, navíc jsem mu stihla vyhodit půlku hradu i se základy. Mou hůlku mi vzali a tu sestřinou propašovanou jsem jsem ztratila." "Ty si ztratila mou hůlku?!" "Vypadla mi z ruky a já musela běžet aby mě nechytli nebo aby vedle mě nevybouchla nějaká bomba, nezapamatovala jsem si jejich přené rozmístění, protože ty poslední jsem rozmisťovala ve spěchu." "Stejně si mi na ni měla dávat pozor." "Sem zvědavá, jak by jsi to udělala ty, být na mím místě. Už mě málem měli, ještě štěstí, že umím gymnastiku, karate, judo a bojový sporty všeobecně, bez toho bych nepřežila." Rin si ani neuvědomila, že mluví česky. "Vím, že je těžké udržet si jeden jazyk, ale zkus příště mluvit anglicky." Poznamená In též česky. "Hups…" "Správně, hups." "No, aspoň neví, co umíme. A navíc, čeština je můj neoblíbenější jazyk." "To můj taky, ale mohli bychom přepnout na anglinu. Divně se na nás koukají." "Tak ať se dívají. Stejně z nás nic nevyčtou, tak co." "Ach jo." Povzdechla si In. "Umíme několik jazyků, ale je těžké udržet si jeden, když jste dlouhou dobu mluvili druhým." Vysvětlila opět anglicky In. Čuměli na ně jak vyvoraný myši. "Musí se to nahlásit." řekl doktůrek a i s pár lidmi byl pryč. "A vy taky vypadněte!" křikla poněkud podrážděně Rin. Ostatní se vzpamatovali a odešli. Až na jednoho. "Co chcete?" zeptala se In. Zavřel a zaezpečil místnost proti odposlouchávání a vyrušení. "Jmenuji se Remus Lupin, chtěl bych vám něco říct a taky nabídnout." Holky se na sebe podívaly a vyhrkly: "Chceme mluvit s Brumbálem!" "Já jsem tu místo něho." "Ale já s ním chci mluvit ohledně školy, s tím mi těžko pomůžeš." Řekla Rin. "Tykání?" nabídl Rem. "Jo. Mě to problém nedělá." "Mě taky ne." ozvala se In. "Já jsem Sabrina Sandersová a tohle je moje hodnější dvojče Sabina. Nebo taky Rin a In." "Dobře. Ale jako dvojčata nevydáte." "No, jsme metaformáci." řekla In po chvíli váhání In, respektive po krátkém rozhovoru s Rin. "A chceme do Řádu." "Tak to zlehčuje situaci. Ale, jak jste se o něm dozvěděli?" "Jednoduše, stačí mít pár dobrých kontaktů na Dunga a přesvědčit ho." "Dung?" "Jó, jo. Ale ode mě nic nevíš!" upozornila ho Rin. "Dobře." "Jo, a až to budeš vyřizovat Brumbálovi, tak mu taky vyřiď , že s ním potřebuju projednat něco kvůli škole." "Tak, jestli už nemáte žádné další otázky, můžu jít." řekl, zrušil všechna zaklínadla a přemístil se. "Tak to je vyřízený. Teď bych ráda spala." dodala Rin, když se koukla z okna, kde se stmívalo a zívla. "Tak jo, já jdu taky. Dobrou." "Brou noc." odpověděla Rin a usla. In se přemístila do jejich - spíš vili - v Anglii (mají jich několik v různých zemích - kolik umí jazyků, tolik vil a základen mají. A že je jich aspoň dvacet. Taky nikdy nemají vili a základny v zemi, u které neumí perfektně ovládat jazyk i s přízvukem), přelékla se a taky zalehla do postele, kde hned usla. Ráno se probudila, zkulturnila se, přemístila se za Rin, kde probírali a vylepšovali plány. Vlastně byli něco jako Říd, akorát že pracovali aktivněji a úspěšněji. A takhle to dělaly každý, dokud se Rin dostatečně neuzdravila noha a lékaři neměli jinou možnost, než ji propustit.
(o nějakou tu chvilku později, když se holky procházely po ulicích Londýna a lízaly zmrzku)
"In?" "Hm?" "Co vlastně budeme dělat?" "No, asi si zaskočíme na ústředí Řádu, Rem se zmínil, že je dnes od šesti porada." Rin se jukla na hodinky. "Máme tak dvě hoďky času. To tam dorazíme, stihneme si koupit hůlky a sváču, možná z ní půlku sníst." Řekla potom. In si jen povzdechla. "Umíš ty myslet taky na něco iného?" "Umim." "A na co?" "Na jídlo." "A ještě na něco jiného?" "Na pití." "Něco jiného?" "Na zmrzku." "A?" "Na sladkosti." Usmívala se Rin. "Hele, koupíme si ještě jednu zmrzku a potom řekneš, na co ještě umíš myslet, ju?" zeptala se In. "Zmrzka?" "Jj." "Tak jo." Rozzářila se Rin jako sluníčko. Tak šli na Příčnou, kde si vyhledali Floriana, koupily si tam pořádný zmrzlinový pohár a sedly si k jednomu stolku. "Tak na co mylsíš kromě předtím jmenovaného?" "Na Voldika." Odpověděla jednoduše, ignorovali pohledy ostatních, co je slyšeli. "Snad ses nezabouchla?" "Po tom, co mi provedl?" vytáhla obočí Rin. "Ses zbláznila?" zeptala se skeptick. "Nezblázila sestřičko, jen se ujišťuju, že ses nezbláznila ty. Moje sestra a zabouchnutá do Voldemorta. No to by byla pohroma." zoufala si na oko zofale In. "Tak já, a zabouchnutá do Voldemorta?" vykřikla Rin, a jako vždy ignorovali všechnz pohledy, ať byli zděšené nebo varovné a taky všechna trhnutí. "No já ti dám!" ihned byla na nohou a začala In honit. Byly jako malé děti. "Já už nemůžu." vydechly obě naráz a ztěžka dosedly na židly, kde se vydýchávaly. "Nedojíme tu roztýkající se zmrzlinu?" "Pokud ještě bude dobrá, tak jo." vzaly lžičky do ruky a hned ochutnaly. "Hm, dobré. Možná trochu rozteklé, chce to zmrazit." "Máš pravdu. Nejdřív jsme to měli sníst a až potom blbnout. "Kašlu na lžičku." Odložila jmenovaný předmět Rin, přiložila pohár k ústům a celý obsah rozteklého poháru vypyla. "Mňam." Olízla si rty, kde měla zmrzlinovou pěnu. "Úplný zmrzlinový koktejl. To se musím naučit." Řekla a In ji napodobila, jestli mluví pravdu. "Máš pravdu." olízla se taky. "Co budem dělata?" "Já si musím skočit za Béčkem." "A co já?" "Ty budeš kontrolovat efka a bé-dvojky. Nebo taky můžeš kontrolovat stav magie a esek. Vyber si. A až se objeví na veřejnosti Véčko, tak sesadíme Péčko a na novou emku budeš kandidovat. Jestli bude kandidovat ještě někdo, tak musíš vyhrát, protože jestli to vyhraje někdo jiný, bude to pohroma." "Jj. Co vlastně chceš po Béčkovi?" "Vzít místo nového učitele úplně nového předmětu." "Ty chceš učit?" "Jo." Pokrčila rameny. "Si blázen." zakroutila hlavou In. "Proč myslíš?" "Já nemyslím. Já vím!" řekla chytře. "A já si myslela, že mám inteligentení sestru." Povzdechla si naoko Rin.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama