Nejméně se smrti bojí ti, jejihž život má největší cenu.

Kapitola 1. - část první

15. listopadu 2009 v 20:46 | Lilian |  Mezi učiteli
Kapitola 1. - část první

Bradavický expres. Červeně zářivá lokomotiva a stejný shon na nástupišti devět a třičtvrtě jako když jsem tu byla naposled. Moc se tu toho nezměnilo. Nastoupím do vlaku na poslední chvíli - moje specialita, dorážet nebo něco dělat na poslední chvíli, se divím, že mě jako učitelku vůbec přijali. Co já nešťastná budu dělat? Plán, co celej rok přibližně budu učit mám, ale nejhorší na tom je, že já vůbec nevím jak mám učit. Jako, ne že bych tu práci nechtěla dělat, ale já vůbec nemám tuchy, jak se taková hodina vyučuje. Když jsem byla mladší, měla jsem představy, jak bych mohla být dobrá učitelka, ale to jsem byla na mudlovské základce, ne na čarodějné škole čar a kouzel. Teď mi jenom zbývá doufat, že nic nepokazím (to já taky. L.). Hledám nějaký kupé, ale ať hledám sebelíp, všechny jsou plné. No, tady je jedno poloprázdný, tak si když tak přisednu. "Ahoj, máte tu volno? Naskočila jsem na poslední chvíli, nejsou volná žádná kupé." zeptám se jich. Pousměju se. Proč? Vždyť tu budu sedět s mýma budoucíma studentama. Hm, musím se jich zeptat jak by měla vypadat ideální hodina. "Ale samozřejmě že můžeš. Místa tady je dost." Odpověděla mi dívka s neposednými vlasy stočených do prstýnků. "Díky." vydechnu úlevně. Sednu si vedle chlapce s černými vlasy, které mu trčí do všech stran, s brýlemi na nose. Nutno podotknout, že se za nimi skrývali nádherně, smaragdově zelené oči. Sakra, koho mi připomíná? No, teď se tím zabývat nebudu. Poslední z té jejich party byl zrzek, který se něčím ládoval. "Ty jsi tu nová, že jo?" zeptala se mě ta dívka. "No, tak nějak." "Proto jsem tě neviděla." "Já, mám takovou otázku." vypadne ze mě, ani nevím jak, ale nervózní to určitě bylo. Když nic neříkali, jenom na mě upřeli pohled 'pokračuj dál'. "No, bude to znít asi divně, ale jak má vypadat ideální hodina?" "Divně to teda zní." podotkl zrzek. "Rone! Copak nevidíš, že je nervózní? Ty jí svým chováním rozhodně nepřidáváš." okřikla ho dívka. Potom svou pozornost zaměřila na mě. "A a jakou hodinu máš na mysli?" "Obranu proti černé magii." "Víc praxe než teorie. Rok s Umbredgiovou mi bohatě stačil." ozval se poprvé ten kluk vedle mě. Koho mi pořád připomíná? "No, s tím souhlasím, ale nějaká teorie přece musí být." "To jo, ale přece nebudeme šahat na hůlky až na další hodině." "Dobrá, co by tak mohlo být dál…" přemýšlela dívka. "Znát alespoň nějaká kouzla z černé magie. Mám na mysli jenom teoreticky, abychom dokázali rozpoznat, co na nás letí. Myslím, že to pak bude na profesorovi." "Díky, už mám asi přibližnou představu, jak to udělám." usmála jsem se na ně. "Proč to vlastně potřebuješ vědět? Vím, že mi do toho nic není, takže chápu, kdybys nechtěla odpovídat." zeptala se mě ta dívka. "No, totiž … ehm …" ze mě to leze jak z chlupatý deky, fakt. "Tu obranu, vás totiž budu učit já." vypadlo ze mě nakonec.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama