Nejméně se smrti bojí ti, jejihž život má největší cenu.

Kapitola 1. - část druhá

16. listopadu 2009 v 21:08 | Lilan |  Mezi učiteli
velice mě mrzí, že nekomentujete nebo nedáváte hvězdičky. co s vámi mám udělat, to mi poraďte. možná budu marod, takže kdybych dlouho něco nepřidávala, tak je to tím. teďkon k povídce. info se mi nechtělo psát, tak vám pár důležitých informací dám sem. 1) navazuje na HP 6 2) ředitelem není Snape, ale McGonagallová 3) Trio nastoupilo do školy, jak u jste nejspíš udoudili z první části. takže už vás nebudu zdržovat, pusťe se do čtení a prosím, KOMENTUJTE.

Kapitola první - část druhá

Hm, zářivě červená lokomotiva a stále stejné nástupiště. To se dalo čekat. Nikde nikdo, no, kdo by tu taky byl v sedm ráno. Mám se chovat jako kliďas, co je v poho, nebo jako přísný učitel? Toť otázka. Hm, vím, že tu bude i Malfoy mladší, takže raději přísný. Pousměju se. To bude hezká komedie. Nastupovat, ať si najdu to nejlepší místo. Konečně, tady něco je. Pěkné, pohodlené, nádherná vyhlídka. Lepší jsem si nemohl přát. Usadil jsem se a vyndal jsem si z kufru knihu, do které jsem se posléze začetl. "Tohle je naše kupé, takže zmiz." "Být vámi, tak si nevyskakuji." "Kdo si myslíš, že si?" "Váš nový profesor, pane Malfoyi." Konečně jsem zvednul hlavu od knihy a přejel pohledem jeho i s tu skupinkou, co za ním postávala. "Nedělej si z nás legraci." "Já si z vás legraci nedělám, jestli mi nevěříte, ukážu vám kopii pracovní smlouvy a výsledky NKÚ a OVCÍ." odvětil jsem mu. Zíral na mě s otevřenou pusou a nevěřícným výrazem. "Můžeme si k vám přisednout, pane profesore?" "Samozřejmě, ale jestli se takhle chováte vždy, tak si mě nepřejte." "Ano pane." odpověděl mi a šel si sednout. "Vy budete učit obranu proti černé magii?" "Ne, já budu učit něco jiného. Myslím, že jste to měli jednou nebo dvakrát jako kroužek, teď to bude nepovinný předmět." "Aha. A víte kdo obranu bude učit?" "To se dozvíte na zahajovací hostině." odpověděl jsem mu na otázku. Popravdě, ani já to nevím. To se musí napravit, ale nejspíš si budu muset počkat se studenty. Zatraceně, já, který mám vždy přehled, zapomenu na seznam žáků a profesorů. Hm, sotva začal školní rok a už potřebuji dovolenou. Proč mám tak divný pocit? Zapoměl jsem snad zase něco? Určitě. Protože jsem neprošel vlak, abych zkontroloval studenty. "Omluvte mě, půjdu zkontrovat ostatní. A kdyby jste se mi pokoušeli hrabat ve věcech, tak to nezkoušejte. Jsou začarovaný." oznámil jsem jim a odešel. Procházel jsem vlakem a nakukoval do jednotlivích kupé. Když měl před sebou poslední vagon, tak jsem si řekl, že už tam nepůjdu. Stejně tam mají kupé prefekti, ti to už ohlídají. Vracel jsem se zpátky do svého kupé, navíc jsem nezkontroloval vagon před námi, tak to ještě musím zkontrolovat. Když jsem procházel kolem našeho kupé, tak jsem viděl, že se mi někdo snaží dostat do věcí a pár obličejů už taky svítilo. No co, de se dál, já si to s nima potom ještě vyřídím. Chech, jsem zvědavej, jak se budou tvářit, až jim řeknu, kdy ta barva mizí. No, tak zrovna zjišťuju, že jsem se uvelebil přesně uprostřed vlaku, nádhera. No, tak v posledním vagonu mají kupé výhradně prefekti, tak na druhé straně v prvním vagonu mají kupé primusové. Doufám, že jsou to věrohodné osoby a dají si záležet na tom, že když jsem tam nebyl, tak to tam když tak zkildní. Pomalu se vracím ke kupé a těším se na ty jejich tvářičky. Bude zábava, zpestření klidného dne. Dojdu ke kupé a když otevřu dveře, tak vidím, že jediný, kdo se ještě nepokusil otevřít kufr, je Malfoy. K jeho smůle, ho zrovna otevíral, samozřejmě núspěšně. "Takže vážení, všichni školní trest na dva týdny." oznámím jim a teprve teď si mně všimnou. Vezmu Malfoyovi kufr, uklidím ho, sednu si a prohlížím si je. "Mimochodem, ta barva vám zmizí za týden přesně o půlnoci." Řeknu jakoby nic a dál se věnuji své rozečtné knize. Nasadili obličej typu nevyřčené otázky: 'za týden?!' "Slyšeli jste správně, za týden vám zmizí barva. Takhle mám začarovaný všechny věci, proti neoprávěnému vniknutí a ještě tahle barvička, ať vím, kdo to je. A neříkejte, že jsem vás nevaroval." měl jsem stále nicneříkající masku, ale v duchu jsem se prohýbal smýchy z toho, jak se tvářili. Dál už jsem si jich nevšímal, celou cestu jsem díky knize nějak přešel ten hluk, který nadělali.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Skara Skara | 22. listopadu 2009 v 10:53 | Reagovat

Zajímaví nápad:) uvidíme co z toho vzejde. :)

2 Lilian Lilian | E-mail | 25. listopadu 2009 v 17:22 | Reagovat

to já taky. xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama