Nejméně se smrti bojí ti, jejihž život má největší cenu.

Prolog (cč)

26. října 2009 v 19:05 | Lilian |  Cesta časem
takže je tu prolog. možná dlouhý, ale je tam všechno pro to, abyste měli trošičku přehled.


Prolog (cč)
"Sofie!" volal černovlasý muž. "Sofie!" zavolal znova. 'Není náhodou venku?' napadlo ho. Když došel do síně hradu, uslyšel zvenčí smích a pak se otevřeli dveře a do nich vběhl černovlasý chlapec, následovaný též černovlasou dívkou. "Vrať mi ten plášť!" křikla, ale když viděla, jak se chlapec zarazil, zastavila taky. Znenadání se chlapec otočil, přišel k ní, vtiskl jí pusu na tvář, dal do ruky plášť "tady" řekl a běžel pryč. Dívka by ráda běžela za ním a pěkně mu zavařila, když jí zastavil hlas právě onoho černovlasého muže, který se na ní pobavěně díval. "Sofie! Tady jsi. Potřebuji od tebe jednu věc, uděláš ji?" "Ano, mě to nevadí." "To je dobře. Donesla by jsi tohle Salazarovi?" zeptal se a podával jí pergamen. Kývla, vzala pergamen a běžela udělat zadaný úkol. Zastavila u jedněch dveří zaklepala a když se dlouho nikdo neozýval, pokusila se otevřít. 'Nic. Zavřeno.' pomyslela a hned běžela dál. Na jedné z chodeb se zastavila, aby se vydýchala, přece jen běžela skoro přes půlku hradu, a přemýšlela, kde by mohl být. 'No jistě.' Pomyslela a běžela dál. 'Může být ve Velké síni. Někdy tam mívá schůzky se zmiozelskými.' Zastavila až před velkými dveřmi z tmavšího dřeva. Potichu je otevřela. Nemýlila se, byli tady. Potichu tedy vešla dovnitř a hledala Salazara. Konečně ho viděla, stál na vyvýšeném stupni, kde normálně byl stůl pro učitele a odříkaval nějaké zaklínadlo. Kolem něj v hlubokých kápíchstáli zmiozelský žáci. Stáli v jakémsi půloválu a Sofie si nevšimli. Přišla tedy na jeden konec toho 'oválu'. "Ehm ehm." potichu udělala, jako by si chtěla pročistit hrdlo. Pár nejbližších zmiozelských se po ní otočilo a když jí viděli, tak jí nechali projít. No posuďte, kdo by nenechal projít dceru jedné z jejich učitelek a zakladetelek Bradavic, Roweny z Havraspáru? Tak tedy prošla a šal napříč, k místu kde stál Salazar. Když byla asi v půli 'půloválu', dokončil Salazar zaklínadlo a otevřel oči. Viděl, jak se paprsek rozpůlil a jeden z nich letí na Sofii, o které ani neměl tušení, že tam je. Sofie se zarazila a nevěřícně zírala na paprsek, který se jí vpil do těla. Upustila pergamen, který měla v ruce a zmizela, stejně jako student, který měl jít, ale bez ní. Nikdo však nevěděl, že je kouzlo poslalo každého do jiné doby.

(mezitím v budoucnosti - několik hodin po pádu Voldemorta)
Ginny netrpělivě seděla v kuchyni a čekala, až se Harry vrátí z konečné bitvy a oznámí jí jejich vítězství. Uslyšela přemístění, tak se zvedla a rychlým krkem šla otevřít. Jaké překvapení jí čekalo, když za dveřmi místo Harryho viděla smutnou Hermionu. "Ginny, já-já ti mu-musím ně-něco ř-ř-říct." popotahovala. "Hermiono, pojď se posadit, potom mi to řekneš." Odpověděla jí. Došli do obývacího pokoje a tam posdila Hermionu do jednoho ze dvou křesel u krbu, sama se posadila do druhého a čekala, co jí Hermiona řekne. "Ginny, vyhráli jsme, ale…" odmlčela se. "Ale?" naléhala na ní Ginny, hermionin tón se jí vůbec nelíbil. "Ginny, Harry je, on je, on je, je mrtvý." poslední slovo vzlykla a rozbrečela se. Ginny se zhroutila a nic nevnímala. Nestihla mu říct, jak moc ho miluje i když mu to řekla tolikrát, nestačila se s ním rozloučit, nestačila mu říct, že s ním čeká další dítě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elizabeth de Ténèbres Elizabeth de Ténèbres | Web | 5. ledna 2010 v 9:10 | Reagovat

vypadá to moc zajímavě, jdu hned na další :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama