Nejméně se smrti bojí ti, jejihž život má největší cenu.

1.kapitola (cč)

28. října 2009 v 18:40 | Lilian |  Cesta časem
takže, když jsem projížděla oblíbené blogy, zjistila jsem, že povídku jedné autorky někdo okopíroval a upravil bez toho, aniž by to věděla. takže jestli někdo chcete glosovat mé povídky, ráda bych o tom věděla.

1.kapitola
Ve Velké síni se po zařazování zablesklo a přibližně v polovině spadlo tělo jedenáctileté dívky. Síní to zašumělo a od profesorského stolu se hnala madam Poppy Pomfreyová, bradavická ošetřovatelka s Filiusem Kratiknotem, učitelem kouzelných formulí a Minervou McGonagallovou, ředitelkou Bradavic. Poppy zkontrolovala tep a dech, vyčarovala nosítka, dívku na ně položila a odnesla - na těch nosítkách - levitují - dívku na ošetřovnu. Nalila do ní pár lektvarů a odešla do Velké síně dojíst večeři, ošetřovnu začarovala proti vniknutí nepovolaných osob a poplašným kouzlem, který jí dalo vědět, kdyby se pacientka probudila. Najednou se jí v hlavě rozezvonil zvonek - alamr - "Minervo, je vzhůru." řekla jen a už spěchala podívat se na pacientku.
(U Sofie)
Probudila se a první, co viděla byla bílá. Vstávala a přemýšlela, kde to asi je. Pobíhala po ošetřovně - jak usoudila - a hledala oblečení. Když ho konečně našla a chtěla odejít, otevřeli se dveře a v nich stála ošetřovatelka s podivně vyhlížející učitelkou. "Tak to ne slečinko. Teď si do té postele hezky vlezete a budete tam, dokud vás nepustím." Raději si na tu postel sedla, v jejich době měli podobně chovající se oštřovatelku. "Můžu se zeptat, kde to jsem?" "No v Bradavicích přece." "Ale jak to? Vždyť…" zarazila se a nedokončila větu. "Jaký je rok?" zeptala se. "2018." "No to je hodně." řekla zaraženě. "Já, musím mluvit s kloboukem." vyhrkla. "S Moudrým kloboukem?" "Ano." řekla s mírně podrážděným podtónem. "A smím se zeptat proč?" "Ne." "No dobrá, ale když s vámi bude chtít klobouk mluvit." povolila (po tom co Brumbál zemřel trochu změkla a nechá se líp ukecat). "Poppy, mylsíš, že by si ji mohla propustit?" "Když má dostatek energie tě umluvit, tak jí tu nic nedrží." Odvětila mírně podrážděným a taky smířeným tónem. "Dobrá, pojďte za mnou." řekla a užšla ke dveřím. Došli před kamenný chrlič a ten hned uskočil, aniž profesorka, která byla tímto jevem zcela zaskočena, vyslovila heslo. Chrlič si dobře pamatoval na dceru své stvořitelky. Sofie se hned posadila do křesla a čekala, až jí na hlavu nasadí klobouk. Profesorka nad tím jenom pevněji semkla rty a šla pro klobouk. Obrazy, když uviděli Sofiu, tak si začali vzrušeně šuškat. Konečně jí někdo (profesorka McGonagallová) nasadil klobouk na hlavu. "Ahoj" poslala mu myšlenku. "Sofie?" "Co se to tu děje?" "Ehm, pamatuješ si na to kouzlo Salazara?" "Kdo by nepamatoval, když je to pár chvil." "No, to kouzlo tě mělo poslat nějakého zmiozelského do budoucnosti no a nikdo nečekal, že se kouzlo rozdvojí a jedno narazí do tebe." řekl trošičku vyšším hláskem, jako když se bojí reakce. "COŽEE?!" vystřelila do stoje Sofie. "Sofie, uklidnit se!" jasný rozkaz. "JAK SE MÁM ASI UKLIDNIT KDYŽ POUŽIL KOUZLO, O KTERÝM NIC NEVÍ A SCHYTÁM TO JÁ?!" "To kouzlo nestrefilo jenom tebe, ale i jeho syna Thomase. Jeho dědic byl před několika lety zabit." "No to je nádhera." zabrblala si pod Sof. "Ach jo." povzdechla si nahlas a vyslala myšlenku. "Nevíš, kde se nacházejí obrazy nebo duchové…" "Ano, to samozřejmě vím." Skočil jí do řeči klobouk. "Vážně? A kde?" "Pamatuješ si na Komnatu nejvyšší potřeby?" "Ano, pamatuji, ale jak…" plácla se do čela. "Díky!" "Ale není zač děvče, počkej, ještě něco" nedokončil větu. "HAVRASPÁR" vykřikl. "No, co jiného jsem čekala." pokrčila rameny usměvavě. "Děkuji, půjdu na kolej." řekla a chtěla odejít, jenže ji v tom zastavil učitelčin hlas. "Jak na kolej? Vždyť vy ani nevíte, kde to je, natož abyste mohla, jak se tam dostanete!" "Já vím, jak se tam dostanu, nemusíte mít starosti paní profesorko. Nashledanou." řekla a vyšla ze dveří, rovnou do KNP. Když tam byla, pomyslela, na to, že by chtěla vidět obrazy nebo duchy zakladatelů. Objevili se dveře, do kterých vešla a nestačila se divit. Místnost byla jednoduše, ale nádherně zdobena. A v místnosti byli jak duchové zakladatelů, tak i obrazy. Navíc tam byli obrazy a duchové Merlina a Morgany. Svým přchodem upoutala veškerou pozornost. "Sofie?" zaptala se Rowena.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 RoxY RoxY | Web | 30. října 2009 v 9:03 | Reagovat

Ahoj předem ti chci pochválit tak nádherný blog ˇˇ..

PROSÍM NEIGNORUJ TENHLE KOMENTÁŘ A
PŘEČTI SI HO PROSÍÍÍÍM CELÝ DĚKUJU..
STrašně bych tě chtěla poprosit aby jsi
šla na tuhle stranku http://dobra-mama.cz/
a tam tak 10 sekund počkala,a tam ti najede z levého boku takový obdelník žlutý a tam dáš "Galerie Sloganů" a dáš tam strašně moc prosím HLAS pro STANISLAVA HUDEČKOVÁ..je to výhra o notebook a ja bych aspoň někdy něco chtěla vyhrát,prosím dopřej mi to a neignoruj tenhle komentář,předem ti strašně děkuju,a byla bych ti vděčná kdyby jsi si to dala na a promiiň buď jsem slepá že jsem nenašla reklamy nebo šíleně hloupá..:(..tak ahoooj a prosíím..:(

2 Lilian Lilian | E-mail | Web | 30. října 2009 v 17:36 | Reagovat

to, že si přehlédla reklamu, vůbec nevadí, každý se může splést a navíc to byl jeden koment z mnoha, nelam si s tim hlavu:) a neboj, ve štychu tě taky nenechám :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama